Pondělí po 27. neděli v mezidobí C – Pl 1, 16-22

¹⁶Nad tím pláču, z mých očí, z mých očí plyne voda, protože je ode mě daleko utěšitel, který by obnovil mou duši. Moji synové se stali opuštěnými, protože zvítězil nepřítel. ¹⁷Dcera sijónská rozhazuje rukama, nemá utěšitele. Hospodin přikazuje o Jákobovi, že národy okolo něj se stanou jeho protivníkem. Jeruzalémská dcera se mezi nimi stala nečistou. ¹⁸Hospodin je spravedlivý, protože jsem se vzpírala jeho příkazu. Poslyšte, prosím, všechny národy a pohleďte na mou bolest. Moje panny a moji mládenci odešli do zajetí. ¹⁹Volala jsem své milence, ale oni mě podvedli. Moji kněží a starci vydechli ve městě naposled, když si hledali jídlo, aby si zachovali život. ²⁰Hospodine, pohleď, neboť je mi úzko, mé nitro vře; srdce se ve mně převrací, protože jsem byla velmi vzpurná. Venku činí bezdětným meč, v domě je smrt. ²¹Slyšeli, že vzdychám, nemám utěšitele, všichni moji nepřátelé slyšeli o mém trápení a rozjásali se, žes to učinil. Přiveď den, který jsi vyhlásil, aby byli jako já. ²²Všechno jejich zlo ať přijde před tebe a jednej s nimi, jako jsi jednal se mnou za všechna má přestoupení. Vždyť mnoho vzdychám a mé srdce je zemdlené.