Pondělí po 21. neděli v mezidobí C – Ž 10

1Hospodine, proč stojíš opodál? Proč se skrýváš v dobách soužení? 2Ničema v pýše pronásleduje chudého. Kéž by byli lapeni do piklů, které kuli! 3Vždyť ničema se vychloubá tužbami své duše, ten, kdo hrabe pro sebe, zlořečí a Hospodinem pohrdá. 4Ničema pro svou povýšenost moc nepřemýšlí. Bůh není — toť všechno jeho uvažování. 5Jeho cesty jsou v každém čase úspěšné, vysoko před ním jsou tvé soudy. Všichni jeho nepřátelé? Nad těmi si odfrkne. 6V srdci si říká: Z pokolení do pokolení mnou nic nepohne, vždyť neupadnu do zlého. 7Jeho ústa jsou plná klení, klamu a útisku; pod jazykem skrývá trápení a nepravost. 8Sedí na číhané na uzavřených místech, v skrýších nevinného vraždí, svým okem skrytě vyhlíží ubožáka. 9Číhá v skrýších jako lev v houští, číhá, aby se zmocnil ubohého. Zmocňuje se ubohého, táhne ho svou sítí, 10takže je zkrušen a pokořen. Kvůli hordám ničemy bezmocní padají. 11V srdci si říká: Bůh zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí. 12Povstaň, Hospodine! Bože, pozvedni svou ruku! Nezapomeň na zkroušené! 13Jak to, že ničema pohrdá Bohem? Říká si v srdci: Nebudeš se tím zabývat, Bože! 14Ty však vidíš, hledíš na trápení a zášť, a vezmeš to do své ruky. Vždyť ubožák se spoléhá na tebe. Sirotkovi se staneš pomocí. 15Zlom paži ničemy i zlého! Odhal jeho ničemnost, až již žádnou nenajdeš. 16Hospodin je králem navěky a navždy. Pohanské národy z jeho země zmizí. 17Hospodine, touhu pokorných jsi vyslyšel. Upevníš jim srdce, popřeješ jim sluchu, 18abys zjednal právo sirotkovi a utlačenému. Člověk ze země je už nebude děsit.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: