Pátek před 32. nedělí v mezidobí B – Žd 9, 15-24

¹⁵Proto je prostředníkem nové smlouvy, aby po jeho smrti, která nastala pro vykoupení z přestoupení spáchaných za první smlouvy, přijali zaslíbení věčného dědictví ti, kdo jsou povoláni. ¹⁶Neboť kde je závěť, je nutné, aby byla prokázána smrt toho, kdo ji ustanovil, ¹⁷neboť závěť je platná jen po mrtvých, protože nikdy nemá platnost, dokud žije ten, kdo ji ustanovil. ¹⁸Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez krve. ¹⁹Neboť když Mojžíš pověděl všemu lidu každé nařízení podle Zákona, vzal krev telat a kozlů s vodou a se šarlatovou vlnou a s yzopem, pokropil samu knihu Zákona i všechen lid ²⁰ se slovy: Toto je ‚krev smlouvy, kterou vám přikázal Bůh‘. ²¹Také stánek a všechno nářadí pro službu Bohu pokropil krví stejným způsobem. ²²A téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění. ²³Bylo tedy nutné, aby obrazy těch věcí, které jsou v nebesích, byly takto očišťovány, avšak samy nebeské věci jsou očišťovány oběťmi lepšími, než jsou tyto. ²⁴Neboť Kristus nevešel do svatyně udělané lidskýma rukama, která je předobrazem té pravé, nýbrž do samého nebe, aby se nyní za nás ukázal před Boží tváří.