Pátek před 30. nedělí v mezidobí A – Dt 32, 1-14.18
1Naslouchejte, nebesa, budu mluvit, slyš, země, řeč mých úst. 2Jako déšť ať kane má nauka, jak rosa ať plyne má řeč, jako sprška na trávu a jako přeháňka na zeleň. 3 Vyhlašuji Hospodinovo jméno. Vzdejte čest našemu Bohu. 4Skála — jeho dílo je bezúhonné, ano, všechny jeho cesty jsou spravedlivé. On je Bůh věrný a není v něm špatnost, je spravedlivý a přímý. 5 Jednali vůči němu zvráceně, ke své potupě nejsou jeho syny, zvrácená a zkažená generace. 6Takto odplácíte Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Cožpak není on tvým otcem, který tě vytvořil, který tě učinil a upevnil? 7Vzpomeň na dávné dny, zvažuj roky z generace na generaci. Zeptej se svého otce, ať ti poví, svých starců, ať ti řeknou. 8Když dával Nejvyšší národům dědictví, když rozděloval syny člověka, ustanovil hranice národů podle počtu synů Izraele. 9Vždyť Hospodinovým podílem je jeho lid, Jákob jeho dědičným dílem. 10Nalezl ho v pusté zemi, v pustotě, blouznění pusté krajiny. Obklopil ho, pečoval o něj, střežil ho jako zřítelnici svého oka. 11Jako orel dává do pohybu své hnízdo, vznáší se nad svými mláďaty, roztáhne svá křídla, uchopí je a nese je na svých perutích, 12Hospodin sám ho vedl, cizí bůh s ním nebyl. 13Nechal ho jet po návrších země, sytil ho polními plodinami, krmil ho medem ze skály a olejem z tvrdého skalního útesu, 14kravským máslem a ovčím sýrem, s tukem jehňat, bášanskými berany a kozly, tím nejlepším z pšenice, pil jsi krev hroznů — šumivé víno. 18Skálu, která tě zplodila, jsi oklamal, zapomněl jsi na Boha, který tě zrodil.