Pátek před 1. nedělí adventní B – 1 Te 4, 1-18

¹Nakonec vás, bratři, žádáme a vyzýváme v Pánu Ježíši, abyste se ještě více rozhojňovali v tom, co jste od nás převzali a co už také činíte — totiž jak máte žít, abyste se líbili Bohu. ²Vždyť víte, které příkazy jsme vám vydali skrze Pána Ježíše. ³Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali smilstva, ⁴ aby každý z vás uměl zacházet se svou nádobou ve svatosti a úctě, ⁵ne v žádostivé vášni jako pohané, kteří neznají Boha, ⁶a aby nikdo nepřekračoval meze a neklamal v této věci svého bratra, protože Pán je mstitelem v těch všech věcech, jak jsme vám také předem řekli a plně dosvědčili. ⁷Neboť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k tomu, abychom žili v posvěcení. ⁸Proto kdo toto odmítá, neodmítá člověka, ale Boha, který také do vás dává svého Svatého Ducha. ⁹O bratrské lásce vám není potřeba psát, neboť jste sami vyučeni od Boha, abyste milovali jeden druhého. ¹⁰A opravdu tak činíte všem bratřím v celé Makedonii. Vyzýváme vás však, bratři, abyste se v tom ještě více rozhojňovali ¹¹a zakládali si na pokojném životě, věnovali se vlastním věcem a pracovali vlastníma rukama, jak jsme vám přikázali, ¹²a abyste žili slušně před těmi, kteří jsou vně, a nikoho nepotřebovali. ¹³Nechceme vás, bratři, nechávat v nevědomosti o těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti ostatní, kteří nemají naději. ¹⁴Jestliže však věříme, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, tak Bůh také ty, kdo zemřeli skrze Ježíše, přivede s ním. ¹⁵Neboť toto vám říkáme slovem Pánovým: My živí, kteří jsme tu ponecháni do příchodu Pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zesnuli, ¹⁶protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla a Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. ¹⁷Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem. ¹⁸Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte.