Čtvrtek před 6. nedělí velikonoční B – Sk 10, 1-34
1V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, setník pluku zvaného Italský, 2člověk zbožný, který se bál Boha s celým svým domem, dával mnoho almužen lidu a stále se modlil k Bohu. 3Kolem třetí hodiny odpoledne spatřil jasně ve vidění Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“ 4 Pozorně na něho pohlédl, ulekl se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, jako připomínka před Bohem. 5Pošli nyní muže do Joppe a pozvi jistého Šimona, který se nazývá Petr. 6Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, který má dům u moře.“ 7Když anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal si dva ze svých domácích sluhů a zbožného vojáka, jednoho z těch, kteří zůstávali věrně při něm, 8všechno jim vysvětlil a poslal je do Joppe. 9Druhého dne, když oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu domu, aby se kolem poledne pomodlil. 10Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení: 11vidí otevřené nebe, z nějž k němu sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy svázaná a spouštěná k zemi. 12V ní byli všichni čtvernožci, dravá zvěř, zemští plazi i nebeští ptáci. 13I zazněl k němu hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ 14Petr řekl: „Ne, Pane! Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“ 15A opět k němu hlas zazněl podruhé: „Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!“ 16To se stalo třikrát a hned byla ta nádoba zase vzata vzhůru do nebe. 17Zatímco byl Petr na rozpacích, co by to vidění, které spatřil, mohlo znamenat, hle, muži poslaní Kornéliem se doptali na Šimonův dům a dorazili k bráně, 18zavolali a vyptávali se, je-li tu hostem Šimon zvaný Petr. 19Když Petr přemýšlel o tom vidění, Duch mu řekl: „Hle, tři muži tě hledají. 20Vstaň, sestup a jdi bez pochybování s nimi, neboť já jsem je poslal.“ 21Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co je důvodem vašeho příchodu?“ 22Oni řekli: „Setník Kornélius, muž spravedlivý, který se bojí Boha a o němž celý židovský národ vydává dobré svědectví, dostal pokyn od svatého anděla, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvá slova.“ 23Pozval je tedy dovnitř a pohostil je. Druhého dne vstal a vyšel s nimi, i někteří bratři z Joppe šli s ním. 24Nazítří vešli do Cesareje. Kornélius je očekával; svolal své příbuzné a nejbližší přátele. 25Když Petr vstupoval, Kornélius mu vyšel vstříc, padl k jeho nohám a poklonil se. 26Petr ho pozdvihl a řekl: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“ 27Za hovoru s ním vešel dovnitř a nalezl tam mnoho shromážděných lidí. 28I řekl jim: „Vy víte, jak nezákonné je pro židovského muže připojovat se k člověku z jiného národa nebo ho navštěvovat. Ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nepokládal za poskvrněného nebo nečistého. 29Proto jsem také bez odmluvy přišel, když jsem byl pozván. Ptám se tedy, z jakého důvodu jste mne pozvali.“ 30A Kornélius odpověděl: „Před čtyřmi dny jsem se postil do této hodiny a o deváté hodině jsem se modlil ve svém domě, a hle, přede mnou stál muž v zářivém rouchu 31a řekl: ‚Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena a tvé skutky milosrdenství byly vzpomenuty před Bohem. 32Pošli tedy do Joppe a povolej Šimona, který je nazýván Petr; ten je hostem v domě Šimona koželuha u moře. On přijde a bude k tobě mluvit.‘ 33Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi dobře učinil, že jsi přišel. Nyní tedy my všichni jsme tu před Bohem, abychom vyslechli vše, co ti bylo od Boha nařízeno.“ 34Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní,