Čtvrtek před 6. nedělí velikonoční B – Sk 10, 1-34

¹V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, setník pluku zvaného Italský, ²člověk zbožný, který se bál Boha s celým svým domem, dával mnoho almužen lidu a stále se modlil k Bohu. ³Kolem třetí hodiny odpoledne spatřil jasně ve vidění Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“ ⁴ Pozorně na něho pohlédl, ulekl se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, jako připomínka před Bohem. ⁵Pošli nyní muže do Joppe a pozvi jistého Šimona, který se nazývá Petr. ⁶Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, který má dům u moře.“ ⁷Když anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal si dva ze svých domácích sluhů a zbožného vojáka, jednoho z těch, kteří zůstávali věrně při něm, ⁸všechno jim vysvětlil a poslal je do Joppe. ⁹Druhého dne, když oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu domu, aby se kolem poledne pomodlil. ¹⁰Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení: ¹¹vidí otevřené nebe, z nějž k němu sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy svázaná a spouštěná k zemi. ¹²V ní byli všichni čtvernožci, dravá zvěř, zemští plazi i nebeští ptáci. ¹³I zazněl k němu hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ ¹⁴Petr řekl: „Ne, Pane! Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“ ¹⁵A opět k němu hlas zazněl podruhé: „Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!“ ¹⁶To se stalo třikrát a hned byla ta nádoba zase vzata vzhůru do nebe. ¹⁷Zatímco byl Petr na rozpacích, co by to vidění, které spatřil, mohlo znamenat, hle, muži poslaní Kornéliem se doptali na Šimonův dům a dorazili k bráně, ¹⁸zavolali a vyptávali se, je-li tu hostem Šimon zvaný Petr. ¹⁹Když Petr přemýšlel o tom vidění, Duch mu řekl: „Hle, tři muži tě hledají. ²⁰Vstaň, sestup a jdi bez pochybování s nimi, neboť já jsem je poslal.“ ²¹Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co je důvodem vašeho příchodu?“ ²²Oni řekli: „Setník Kornélius, muž spravedlivý, který se bojí Boha a o němž celý židovský národ vydává dobré svědectví, dostal pokyn od svatého anděla, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvá slova.“ ²³Pozval je tedy dovnitř a pohostil je. Druhého dne vstal a vyšel s nimi, i někteří bratři z Joppe šli s ním. ²⁴Nazítří vešli do Cesareje. Kornélius je očekával; svolal své příbuzné a nejbližší přátele. ²⁵Když Petr vstupoval, Kornélius mu vyšel vstříc, padl k jeho nohám a poklonil se. ²⁶Petr ho pozdvihl a řekl: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“ ²⁷Za hovoru s ním vešel dovnitř a nalezl tam mnoho shromážděných lidí. ²⁸I řekl jim: „Vy víte, jak nezákonné je pro židovského muže připojovat se k člověku z jiného národa nebo ho navštěvovat. Ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nepokládal za poskvrněného nebo nečistého. ²⁹Proto jsem také bez odmluvy přišel, když jsem byl pozván. Ptám se tedy, z jakého důvodu jste mne pozvali.“ ³⁰A Kornélius odpověděl: „Před čtyřmi dny jsem se postil do této hodiny a o deváté hodině jsem se modlil ve svém domě, a hle, přede mnou stál muž v zářivém rouchu ³¹a řekl: ‚Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena a tvé skutky milosrdenství byly vzpomenuty před Bohem. ³²Pošli tedy do Joppe a povolej Šimona, který je nazýván Petr; ten je hostem v domě Šimona koželuha u moře. On přijde a bude k tobě mluvit.‘ ³³Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi dobře učinil, že jsi přišel. Nyní tedy my všichni jsme tu před Bohem, abychom vyslechli vše, co ti bylo od Boha nařízeno.“ ³⁴Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní,