Čtvrtek před 32. nedělí v mezidobí C – Sk 22, 22 – 23,11

²²Až potud ho poslouchali. Ale pak pozdvihli svůj hlas a říkali: „Odstraň ze země takového člověka, neboť nesmí zůstat naživu!“ ²³Protože křičeli, rvali si šaty a házeli do vzduchu prach, ²⁴velitel rozkázal, aby Pavla zavedli do kasáren; a nařídil při jeho výslechu použít důtky, aby se dozvěděl, z jakého důvodu na něho tak křičeli. ²⁵Když ho přivázali řemeny, řekl Pavel setníkovi, který tam stál: „Smíte bičovat římského občana, a to bez soudu?“ ²⁶Když to setník uslyšel, přišel k veliteli a oznámil mu to. Řekl: „Co chceš dělat? Vždyť tento člověk je římský občan!“ ²⁷Velitel přišel k Pavlovi a řekl mu: „Řekni mi, jsi římský občan?“ On řekl: „Ano.“ ²⁸Velitel mu na to řekl: „Já jsem získal toto občanství za veliké peníze.“ Pavel řekl: „Já jsem se však jako římský občan narodil.“ ²⁹Okamžitě od něho odstoupili ti, kteří ho měli vyslýchat. Také velitel dostal strach, když se dověděl, že Pavel je římský občan, a on ho dal spoutat. ³⁰Druhého dne, protože chtěl bezpečně poznat, z čeho jej Židé obviňují, ho odvázal a rozkázal, aby se sešli velekněží a celá velerada. Pak vyvedl Pavla a postavil ho před ně. ¹Pavel upřel zrak na veleradu a řekl: „Muži bratři, až do tohoto dne žiji se zcela dobrým svědomím před Bohem.“ ²Velekněz Ananiáš však nařídil těm, kdo stáli u něho, aby ho udeřili přes ústa. ³Pavel mu řekl: „Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Ty zde sedíš, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu poroučíš, abych byl bit?“ ⁴Ti, kdo stáli poblíž, řekli: „Ty tupíš Božího velekněze?“ ⁵Pavel řekl: „Nevěděl jsem, bratři, že je veleknězem. Vždyť je napsáno: ‚Vládci svého lidu nebudeš zlořečit.‘“ ⁶Protože Pavel věděl, že ve veleradě je jedna část ze saduceů a druhá z farizeů, začal volat: „Muži bratři, já jsem farizeus, syn farizeů. Jsem souzen pro naději a vzkříšení mrtvých.“ ⁷Když to řekl, nastala hádka mezi farizeji a saduceji a shromáždění se rozdělilo. ⁸Saduceové totiž říkají, že není vzkříšení, ani andělé ani duchové, kdežto farizeové to všechno vyznávají. ⁹Nastal veliký křik a někteří učitelé Zákona ze strany farizeů povstali a začali prudce namítat: „Nenacházíme na tomto člověku nic zlého. Co když k němu promluvil duch nebo anděl?“ ¹⁰Hádka se zvětšovala a velitel dostal strach, aby Pavla nerozsápali. Rozkázal vojákům, aby sešli dolů, vyrvali ho z jejich středu a odvedli do kasáren. ¹¹Následující noci se k němu postavil Pán a řekl: „Buď statečný! Jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě.“