1. neděle adventní B – Mk 13, 24-37

²⁴„Ale v oněch dnech, po onom soužení ‚se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář. ²⁵Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zatřesou.‘ ²⁶A potom uvidí Syna člověka přicházejícího v oblacích s velikou mocí a slávou. ²⁷A tehdy pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř větrů od nejzazšího konce země až po nejzazší konec nebe.“ ²⁸„Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko. ²⁹Tak i vy, když uvidíte, že se tyto věci dějí, vězte, že je to blízko, přede dveřmi. ³⁰Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane. ³¹Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“ ³²„O tom dni či hodině nikdo neví, ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec. ³³ Dávejte si pozor, bděte a modlete se, neboť nevíte, kdy je ten určený čas. ³⁴Jako člověk, který je na cestách: opustil svůj dům, dal svým otrokům plnou moc, každému jeho práci a dveřníkovi přikázal, aby bděl. ³⁵Bděte tedy, neboť nevíte, kdy Pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, či před rozbřeskem, ³⁶ aby nepřišel neočekávaně a nenalezl vás spící. ³⁷Co tedy říkám vám, říkám všem: Bděte!“