Jste zde

Ekumenický lekcionář


dnes (2018-08-18)
předchozí < den (2018-02-21) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující


Texty pro 21. únor 2018, Středa po 1. neděli v době postní B


Kalendarium


Popis lekcionáře

Obecná charakteristika lekcionáře postní doby
Postní doba vznikla jako období sloužící k bezprostřední přípravě katechumenů na křest, probíhající uprostřed křesťanské obce. Dnešní lekcionář tento motiv, zahrnující i obnovu křtu celým shromážděním o velikonoční vigilii, zohledňuje (zejména v roce A). Postní motiv, zahrnující odříkání, změnu smýšlení, vzdorování zlu, je také zastoupen, zejména na začátku období.
1. neděle v době postní všech cyklů obsahuje perikopy o pokušení Páně (letos, v roce B - Mk 1, 9-15) 2. neděle perikopu o proměnění Páně (letos – Mk 9, 2-9) o (pokud ovšem není tato perikopa zařazena poslední neděli před začátkem postu). 3.- 5. neděle cyklu B obsahuje texty Janova evangelia o Kristově oslavě skrze kříž a zmrtvýchvstání. O 6. neděli v době postní se čtou pašije (Mk 14,1 – 15,7)
Všechna čtení o nedělích v postu jsou tematicky harmonizována. SZ čtení, kromě této souvislosti s evangeliem i 2. čtením mají většinou obdobná témata jako SZ čtení velikonoční vigilie: např. 1. neděle o potopě, 2. neděle o povolání Abrama, 3. neděle o putování pouští, 5. neděle o srdci kamenném a srdci z masa.

1. neděle v době postní B
Nedělní evangelium (Mk 1. 9-15) zmiňuje čtyřicetidenní Ježíšovo pokušení na poušti, které dalo vzniknout čtyřicetidennímu období před Velikonoci (s tématy jednak křtu jednak pokání). 1. čtení (Gn 9, 8-17) a 2. čtení (1 P 3, 18-22) spojuje postava Noeho a potopy: „Naplnění tohoto předobrazu – křest – i vás nyní zachraňuje…“ (1 P 3,20)

Čtení před nedělí rozvíjí témata Popeleční středy: hříchu, pokání a odpuštění. SZ čtení čtvrtku (Da 9, 1-14): „zřešili jsme, páchali jsme zlo, jednali jsme ničemně, vzbouřili jsme se, odvrátili se od tvých příkazů a nařízení“ (Da 9,5). Bezprostředně navazující čtení v pátek (Da 9, 15-25a): „zhřešili jsme, ničemně jsme jednali“ (Da 9,15). V sobotu (Ž 32): „Řekl jsem: Vyznám na sebe svá přestoupení Hospodinu.“ (Ž 32,5)
NZ čtení čtvrtku (1 J 1, 3-10): „Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe…“(1 J 1,8). V pátek (2 Tm 4, 1-5): „Hlásej slovo, přicházej s ním vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej…“ (2 Tm 4,2). V sobotu (Mt 9, 2-13) říká Ježíš ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti tvé hříchy“ (Mk 9,2).

Pondělní SZ čtení (Job 4, 1-21): „Což může být smrtelný člověk před Bohem spravedlivý?“ (Job 4,17). Úterní (Job 5, 8-27): „Hle, šťastný je člověk, kterého Bůh kárá; a proto ponaučení Všemohoucího nezavrhuj. Vždyť on způsobí bolest i obváže, zdeptá, ale jeho ruce vyléčí.“ (Job 5, 17-18). Středeční (Př 30, 1-9): „(Bůh) je štítem těm, kteří v něm mají útočiště.“ (Př 30,5)
NZ čtení v pondělí (Ef 2, 1-10): „kdysi jste byli mrtví pro svá provinění a pro své hříchy“ (Ef 2, 1-10). V úterý (1 P 3, 8-18a): „Pánovy oči jsou obráceny na spravedlivé, a jeho uši k jejich prosbě, ale Pánova tvář proti těm, kdo činí zlo“ (1 P 3,12). Středeční evangelium (Mt 4, 1-11) je paralelou evangelia nedělního.

Středa po 1. neděli v době postní B

Ž 77

2Můj hlas zní k Bohu, úpěnlivě volám, můj hlas zní k Bohu, on mi bude naslouchat! 3V den svého soužení jsem hledal Panovníka, v noci jsem k němu vztahoval ruku a neoblevoval jsem, má duše se nenechala utěšit. 4Rozpomínám se na Boha a úpím, přemýšlím a klesám na duchu. 5Držel jsi víčka mých očí, byl jsem rozrušen a nemohl jsem mluvit. 6Přemýšlím o dávných dnech, o předvěkých letech. 7V noci vzpomínám, jak jsem na struny hrával, přemýšlím v srdci a v duchu si kladu otázku: 8Což Panovník zavrhl navěky? Nikdy již neprojeví své zalíbení? 9Což jeho milosrdenství nadobro skončilo? Nebude už mluvit k dalším pokolením? 10Což Bůh zapomněl na smilování? Cožpak zavřel v hněvu své slitování? 11Řekl jsem tedy: Mou bolestí je, že se změnila pravice Nejvyššího. 12Připomínám si Hospodinovy činy, ano, vzpomínám na tvé divy v dávnověku. 13Rozjímám o všech tvých skutcích a přemýšlím o tvých činech. 14Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako tento Bůh? 15Ty jsi Bůh, který koná divy. Dal jsi národům poznat svou moc. 16Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží -- syny Jákobovy a Josefovy. 17Spatřily tě vody, Bože, spatřily tě vody, rozvířily se, ba rozzuřily se hlubiny. 18Voda se lila z mračen, z oblaků hřmělo, i tvé šípy se rozlétly. 19Vřava tvého hromobití, víření, blesky osvítily celý svět, země se chvěla a třásla. 20Tvá cesta vedla mořem, tvá stezka množstvím vod, ale tvé stopy nebyly znát. 21Svůj lid jsi vedl jako stádo rukou Mojžíše a Árona.

Př 30, 1-9

1Slova Agúra, syna Jákeova z Massy. Výrok toho muže k Ítielovi, k Ítielovi a Ukalovi. 2Vždyť jsem tupější nežli kterýkoliv člověk, nemám lidskou rozumnost, 3nenaučil jsem se moudrosti ani nemám poznání Svatého. 4Kdo vystoupil na nebesa a sestoupil? Kdo sebral vítr do svých hrstí? Kdo svázal vodu do pláště? Kdo ustanovil všechny končiny země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna, jestlipak víš? 5Každá Boží řeč je přečištěná, on je štítem těm, kteří v něm mají útočiště. 6Nepřidávej k jeho slovům, jinak tě pokárá a budeš shledán lhářem. 7Dvojí od tebe žádám; neodpírej mi to, dříve nežli zemřu: 8Vzdal ode mě klam a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství, zaopatřuj mě pokrmem určeným pro mě. 9Jinak bych se mohl přesytit, zapřít a říct: Kdo je Hospodin? Anebo bych mohl zchudnout, krást a zneuctít jméno svého Boha.

Mt 4, 1-11

1Tehdy Duch Ježíše vyvedl do pustiny, aby byl pokoušen od Ďábla. 2A když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. 3Tu přistoupil Pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ 4On však na to řekl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘ “ 5Potom ho Ďábel vzal do svatého města, postavil ho na okraj střechy chrámu 6a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je napsáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě, a na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou na kámen.‘ “ 7Ježíš mu řekl: „Je také napsáno: ‚ Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.‘ “ 8Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. 9A řekl mu: „Toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi.“ 10Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, Satane. Vždyť je napsáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘ “ 11A tehdy ho Ďábel opustil. A hle, andělé přistoupili a sloužili mu.