Jste zde

Kázání Viléma Píchy při slavnosti Všech svatých

Pane, kdybys byl zde…

J 11, 32-44; Zj 21, 1-6a

Praha, 31. 10. 2018, ETF – IES: „Všech svatých“

Milé sestry, milí bratři

Jsem přesvědčen o tom, že něco tak úchvatného si nedovedeme představit. Ježíš to skutečně dokázal. Všichni jsou užaslí a oněměli překvapením. To tu skutečně ještě nebylo. Mnozí z Židů, kteří přišli a viděli co Ježíš učinil, uvěřili.

Znamení, které evangelista Jan ve svém výběru sedmi Ježíšových mocných činů umísťuje na konec, je vrcholem. Z kontextu je zřejmé, že tento div je poslední kapkou. Trpělivost velekněží je opravdu vyčerpána a konstatují, že je třeba odstranit kromě Ježíše i Lazara.

Jistě si dovedete představit, že také hostina před Velikonocemi, při které je Ježíš pomazán drahocennou mastí, při které je přítomen i vzkříšený Lazar, musí působit velký rozruch. Na živého Lazara se chodí dívat celá procesí lidí…

Zamysleme se nad tím, kdo byl vlastně Lazar? Byl to Ježíšův přítel. Jinak o Lazarovi víme velmi málo a pravděpodobně to byl obyčejný člověk, o kterém půl kilometru od jeho domova nikdo nic nevěděl. Jméno Lazar, hebrejsky Eleazar znamená – „Bůh pomáhá a pomohl“. Tento nezajímavý, ničím zvláštní člověk se stává středem pozornosti.

Zaměřme se také na další aktéry našeho příběhu. Dvě Lazarovy sestry Martu a Marii není třeba představovat. Z epizody dle Lukáše, kterou nazvěme „Marto, Marto, pečlivá jsi“ víme, kdo je kdo. Přiznám se, že jsem vždycky fandil Marii – všichni to známe - „jen jednoho je zapotřebí“ – Marie si zvolila dobře. Ale čím jsem starší, tím víc vidím, že typ „Marta“ má taky něco do sebe. Bez starostlivých a pečlivých služebníků se to přece neobejde. V našem příběhu je právě Marta tím, kdo spěchá vstříc Ježíši. Marie zatím doma truchlí a setkává se s Ježíšem až když jí Marta řekne, že ji Mistr volá.

Pak jsou zde Židé, kteří přišli potěšit pozůstalé. Jde sice o anonymní skupinu lidí, kterou však evangelista nechává promluvit: „…hle, jak ho měl rád…“, ale také „…Nemohl ten, který otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?“

Podobnou výčitku slyšíme také od obou sester: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“ Marta i Marie znaly Ježíše jako toho, kdo činí zázraky, uzdravuje a připadalo jim to tak samozřejmé.

Když bychom nyní měli definovat typy lidí dle našeho příběhu, můžeme říci, že Marta je praktická a její víra se odráží ve skutcích. Ježíš při shledání s ní zkouší její víru a ptá se „Já jsem vzkříšení i život…věříš tomu?“

Naproti tomu Marie je naslouchající, niterná povaha. Když padá k nohám Ježíšovým, pláče. I Židé pláčou a Ježíš rozhorlen se ptá „…kam jste ho položili?“ Není třeba dalších slov a Ježíš koná.

A Lazar…? Jen mlčí. Ježíš k němu volá mocným hlasem: „Lazare – Bůh pomáhá a pomohl – pojď ven!“

Komu se sestro, bratře podobáš ty? Reflektuješ svoji víru praktickou aktivitou? Nebo nasloucháš a svojí vírou, která není snad ani vidět, neseš i břemena druhých? Nebo často jen mlčíš a čekáš nevědomě na mocný pokyn pojď?

Sestry a bratři jsem si jist, že Ježíš akceptuje každého člověka speciálním způsobem a ve správném okamžiku. Ježíš přistupuje individuálně k tobě i mě.

Vraťme se v krátkosti ještě na začátek našeho příběhu. Ježíš, když se dozví o Lazarově nemoci, prohlásí, že jeho nemoc je k Boží slávě a úmyslně se zdrží. Ježíš ví, co má učinit a jistě také prosí Boha za Lazarův život. Proto také může později u hrobu zdánlivě nelogicky rovnou děkovat za vyslyšení. Ježíš má zkrátka vše pod kontrolou, od začátku do konce. Jen my lidé tomu dost nevěříme.

I v našich životech se dějí věci, které bychom raději nezažili. Když si nevíme rady a řešení nepřichází, když jsme nespokojení a nedaří se nám, když trpíme bolestí fyzickou nebo duševní, když jsme u konce se silami, když se rozpadají naše vztahy, když ztrácíme naději, když trpí můj blízký, nebo když je zkrátka po všem… Pane, proč zrovna já…?

Věřím, že i nás napadne říci: „Pane, kdybys byl zde, nestalo by se to…“. A je to jistě projev víry, tak jako u Marie a Marty.

Nezapomeňme, že Ježíš má stejně jako v případě Lazara, řešení již připravené.

A skutečně jedině v Boží přítomnosti budou utišeny všechny naše bolesti a dojdou naplnění všechny naše touhy, jak jsme slyšeli v dnešním prvním čtení:

Zj 21,3: A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.