Jste zde

Homilie Martina Šályho

Sk 3, 1-10; L 22, 24-30

Jsme stále liturgicky ve velikonočním období, to pomalu postupuje a oslavy letošních Velikonoc už trochu odezněly. Autorovi obou dnešních novozákonních textů Lukášovi také jakoby odezněly ony Velikonoce spojené s Ježíšovou smrtí. Pokud bychom počítali za každý den, který nám dnes od slavení letošních Velikonoc uplynul, řekněme čtyři roky, tak to bude ten čas Lukášův. Lukáš tedy píše desítky let poté, co první učedníci uviděli a uvěřili a čekali, že Ježíš vzkříšený se vrátí s plnou mocí Božího království velmi brzy (snad do Letnic?) a bude se svými vyvolenými Dvanácti moc Království vykonávat nad celým Izraelem. V Jeruzalémě to jistě očekávali i Petr a Jan, když se chodili modlit do chrámu – jistě se modlili také ono „přijď království Tvé“.

Naděje na bezprostřední - ještě jakoby velikonoční - Ježíšův příchod začínaly ale odeznívat, jako nám odeznívají ty oslavy Velikonoc letošních. Vyrovnat se s tímto prodlužováním času nebylo snadné. Lukáš věří, že království Boží můžeme hledat v pozemském životě Ježíše. Nemusíme jen hledět do nebe, kdy už Ježíš přijde, můžeme se také podívat zpět v čase, jak se plná moc Božího království projevila v životě Ježíše z Nazareta. Tento Ježíš hlásal blízký příchod Božího království, ale přitom osvobozoval lidi od přítomného zla, uzdravoval chromé, činil dobře a v tom všem dobročinění druhým, království už přišlo, říká Lukáš. A dokonce míní, že nejde jen o Ježíše, také prostřednictvím jeho učedníků je přítomna moc Božího království, moc osvobozující, odpouštějící, moc zachraňující smysl ztracených lidských životů, dokonce těch životů, které jsou nějak chromé už od samého začátku, od mateřského lůna.

Ta moc dobro-činění lidem kolem sebe ještě není moc Boží vlády nade vším, to nastane opravdu až při příchodu Království v plnosti. Moc Božího království prozatím naráží na jinou moc – Ježíš zemřel bezmocně na kříži, nad lidmi stále panují králové národů a ještě se nechávají nazývat dobrodinci, jak jsme dnes slyšeli.

Lukášovští křesťané ale mohou být už teď jiní dobrodinci, ti, kteří nabízejí moc Království. Vlastně se stačí jen podívat kolem, kde tato osvobozující moc uplatněna být může - „Petr s Janem se na chromého upřeně zadívali.“, četli jsme – a cesta k uplatnění uzdravující, osvobozující moci Božího království v lidské historii je otevřena.

Pokud by nás mátla ona takříkajíc zázračnost této události, všimněme si jakoby upřesnění dnešního evangelia: branou příchodu Božího království do tohoto života není zázračná moc, ale služebná ochota posloužit záchraně smyslu života svého bližního. V ochotě pozemsky posloužit druhým je jádro, tzv. zázraky být mohou či nemusí.

Ten, kdo je ochoten sloužit, nemá žádnou svou moc. Ježíš tenkrát na poušti odolal pokušení vládnout mocí skrze ukojení lidského hladu, skrze zázračné schopnosti, skrze – jistě osvícenou - moc královského panování. Také křesťané mají odolat stejným pokušením, a když se to podaří, budou ti, kterým Ježíš řekne slovy dnešního evangelia „Jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali“. Ke službě otroka u stolu bohatství, čest a moc nepatří. Ale když jsme ochotni posloužit, pak ti, kterým sloužíme, dostanou šanci změnit svůj pohled, upřít své zraky ke skutečné uzdravující záchraně a ne jen očekávat stříbro či zlato, které jim pomůže jen přežít další den či dny.

Velikonoce odešly a stále ještě nenastala plná Boží a Ježíšova vláda nad všemi a vším. Stále jsou zde mocní (nejen nad národy), kteří uplatňují své stříbro a zlato, svou moc světskou i náboženskou, své schopnosti a kvality – a díky tomu mohou být viděni i jako dobrodinci. Ale my jsme dnes slyšeli slova jiné volby, jiného životního programu: „Já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.“ Lukáš věří, že je to tento, ježíšovský životní styl služby, který je hoden vzkříšení. Ti, kteří ho přijmou za svůj, jsou praví dobrodinci a autority, ti budou jíst a pít u stolu Království a tím vlastně skutečně vládnout.

Velikonoční čas nabízí udělat si pokojnou inventuru, do čehože vkládáme své životní naděje, svou energii. Pokud dopadne dobře a budeme se chtít více přivrátit k Ježíšovskému stylu, tak při pozorném pohledu a jistě znovuobjevíme ty potřebné, kteří jsou třeba na stejném místě jako každý den, u nějaké jejich Krásné brány. A naše služba jim jistě pomůže k obnově, k záchraně smyslu jejich života. A pak také díky nám pak Boží království na této zemi nebude chybět, ač mezi Velikonocemi a jeho plným příchodem uplyne ještě libovolně mnoho času.