Jste zde

Je Bůh mezi námi, nebo ne?

Ez 17, 1-7

Ž 78, 1-4.12-16

Fp 2, 1-13

Mt 21, 23-32

Celý týden při ranních a večerních čteních jsme sledovali příběh Mojžíše a izraelského lidu putujícího po poušti. Lid po prvotní radosti z vyvedení z otroctví začíná reptat. Poprvé nemá co jíst a Bůh mu sesílá manu, podruhé touží po masu a dostává ho. Nyní reptá lid potřetí. Dorazil v poušti k Refidímu a nemá co pít.

Poušť je místo, na kterém je velmi obtížné žít. Je nehostinná, slunce praží od rána do večera, teplota stoupá ve dne k 50°C, v noci se silně ochlazuje. Všude jen písek a kamení. Žádný stín nebo strom. A hlavně – nikde žádná voda! Veškerý život v poušti se soustřeďuje v oázách a ty jsou vzácné.

V létě jsme byli s manželkou na dovolené v Egyptě a vypravili jsme se na výlet do pouště do beduínské vesnice. Asi po hodině cesty džípem jsme se upocení vypotáceli ven do bezmála 45°C stupňového horka. Zbytek vody, který nám v láhvi zbyl, se nedal pít, jak rychle zteplal. I opalovací krém se roztékal. Zavedli nás do budovy, a tam byl nápis, který v takového situaci skutečně potěší – KEEP CALM and LOVE NUTELLA, tedy Uklidni se a miluj nutellu. Otočili jsme se na našeho průvodce a zeptali jsme se ho, jestli si můžeme někde ve vesnici koupit vodu. Tu neměli, jenom Sprite.

Stejně tak izraelský lid se otáčí na Mojžíše a prosí ho: „Dej nám vodu k pití!“ V textu se navíc píše, že to byl Hospodin, kdo je na ono místo vyvedl, což nás může vést k myšlence, že lid reptal oprávněně. Vždyť mu šlo o holou existenci! A přesto nás biblický příběh vede jiným směrem. Zdůrazňuje, že lid byl ve vzdoru. Místo, ze kterého vytryskla voda, pojmenovali Massa a Meriba, tedy pokušení a svár. Sice byl v právu, ale s nesprávným postojem k Bohu. Na závěr pak lid pokládá klíčovou otázku, která se jako červená nit vine celým Písmem: Je Bůh s námi? Je Hospodin uprostřed nás?

Tuto otázku můžeme vyčíst i z evangelijního příběhu. Za Ježíšem přijdou členové židovského synedria s otázkou – jakou mocí činíš tyto věci? Kdo ti dal pravomoc vyhnat obchodníky z chrámu? Ježíš odpovídá otázkou, odpovídá nepřímo. Byl Janův křest od Boha? Byl Jan božím prorokem? Pro členy synedria tedy i otázka – byl Bůh mezi námi a my ho neviděli?

Ježíš dvakrát užije příklad Jana Křtitele a naznačuje, že on je ten, pro koho Jan připravoval cestu. Byl-li Bůh s Janem, je i s Ježíšem. Přesto na otázku po jeho božství neodpovídá přímo. Zaznívá v tom mystério – ono nevyslovitelné tajemství víry. To, co nelze ani slovy popsat. To, co ani nejlepší teologové, o kterých jsme se v uplynulém týdnu učili, nedokážou v úplnosti popsat a obsáhnout. Boží velikost, která je vždy ještě větší! Bůh, který jedná často mimo naše chápání. Duch, který vane a my nevíme kam.

Filipští jsou Pavlem povzbuzováni k solidaritě s druhými. Je jím kladeno na srdce, aby druhé pokládali za přednější než sebe. Ale toho nejsme sami od sebe schopni! „Je to však sám Bůh, který v nás působí i chtění i činění podle své vůle.“ (Fp 2,13) On je ten, který nás uschopňuje a i ten, kdo obměkčuje naše srdce. Uprostřed druhé kapitoly Filipským pak zaznívá skutečné evangelium. Sám Bůh, Ježíš Kristus, zmařil sám sebe, sestoupil na tuto zemi a stal se jedním z nás. Podstoupil tuto kénosis, aby v poslušnosti k Otci vytrpěl smrt na Kříži. A proto byl Otcem vyvýšen nadevše a nakonec každý jazyk vyzná, že Ježíš Kristus je Pán!

To je motivace pro naše životy, základ naší víry. Kristus sestoupil na tuto zem. Duch svatý byl seslán o Letnicích. A je to nás, jakožto boží církev, zaslíbení, které platí i dnes a tady. Že tam, kde se sejdou dva nebi tři v Jeho jménu, On bude uprostřed nich. Bůh byl s Izraelity v těžké situaci na poušti. Bůh je věrný. On svůj lid neopouští. A především – Bůh je dnes mezi námi.