Jste zde

kazaniIES31052017

Svátek Navštívení Alžběty Marií; biblické texty: 1 Sa 2, 1-10; Ž 113; Ř 12, 9-16b; L 1, 39-57

VELKÉ VĚCI ČINÍ BŮH SKRZE POKORNÉ. RADUJME SE Z TOHO.

Co byste učinili jednomu z těchto nejmenších, mně jste učinili, říká Ježíš... Bůh se sklání k služebníku v jeho ponížení... Bůh prokazuje milosrdneství těm, kdo se ho bojí.

To jsou tóny chvalozpěvů, které jsme před chvílí četli.

Kolik žen zaznamenaných ve SZ prožily Boží zázračné působení ve svém ponížení. Chana je nám v tomto dobrým příkladem. Prožívala ponížení a velké trápení ze své neplodnosti. Marie ve svém chvalozpěvu jakoby zastupuje všechny tyto ztrápené ponížené ženy, ke kterým se však Hospodin sklonil. Stejně tak to vyznává Marie! ...můj Zachránce pohlédl na mé ponížení... V situaci Marie nejde o ponížení z důvodu bezdětnosti. Spíše může prožívat ponížení ze strany Josefa a okolí z důvodu jejího podivného těhotenství... Troufnu si však říci, že Marie přijímá ještě mnohem větší roli. Spatřuje svoje ponížení v perspektivě Božího lidu žijícího a očekávajícího Mesiáše. Marie nachází svou úlohu v Božím spásném jednání s člověkem.

Dá se říci, že Marie s Alžbětou jsou první uvěřivší. Marie je ta, skrze kterou na svět přichází Mesiáš a Marie i Alžběta tomu uvěřily. V Duchu svatém Alžběta přivítá Marii jako matku jejího Pána a Marie přijímá své blahoslavenství. Vidí své místo v dějinách spásy jako blahoslavená díky tomu, co ji Pán učinil. Činí ji bohorodičkou! Raduje se z Boží přicházející záchrany člověka. Raduje se z přicházející spásy v Mesiáši, Božím Synu, Ježíši Kristu. V tom je situace a postavení Marie naprosto vyjímečné! Marie zde ale nesmýšlí pyšně a netouží po tom, aby byla chválena a oslavována. Nemyslí na sebe, na své vyvýšení, ale na přicházející spásu pro svůj lid.

Než přejdeme k dalšímu tématu vyplývajícího z textu, chci se ještě spolu s vámi zamyslet právě nad tímto aspektem Mariina nastavení. V mnohém nám může být vzorem, jak v odvaze, důvěře, pokoře a odevzdanosti Hospodinu, tak také právě v tom, že nachází své místo v dějinách spásy. Stejně tak my, každý z nás, máme své místo v mozaice Božího jednání s jeho lidem. Marie ve svém chvalozpěvu není zaměřena sama na sebe, nechválí Pána za to, co učinil pro ni, ale co činá skrze ni! Marie nehraje sólo v evangelijním příběhu, ale je součástí velkého orchestru božích služebníků, kterých si Bůh používá k dosažení svých plánů. I my se stáváme součástí Božího plánu spasení. Sami jsme tuto záchranu prožili. Ale také jsme se sami stali těmi, skrze které se Boží dílo spásy má přenášet. Nebuďme zaměřeni sami na sebe, ale po vzoru Marie, buďme nástrojem v Boží ruce.

Druhé naše téma čišicí z těchto textů je radost. Ale nejde o jen tak obyčejnou radost, když sledujeme příklad Chany a Marie. Jde o hlubokou touhu vzdát pánu Bohu chválu. Chválit ho, uctívat z hloubky srdce, z velké vnitřní radosti.

Kdy naposledy jásal náš duch v Bohu, našem Spasiteli? Co to znamená?

Když hovoříme o chvále a uctívání, někdy to zaměňujeme s vděčností za to, co nám Bůh dává. Ale to je ještě něco jiného. Děkovat za dary jistě máme. Kolikrát jsou však naše modlitby pouze a jen prosby a žádosti? Ale i děkovná modlitba je ještě pořád modlitba, kde jde nějak o mne. U děkovné modlitby to tedy začíná, ale nemělo by končit. Máme se učit ještě jednomu druhu modlitby, ve které jde o uctívání Boží velikosti. Všimněme si, že většina chvalozpěvu Marie i Chany se týká Boží velikosti, Božího milosrdenství, Boží svrchovanosti.

Duch svatý sám v nás působí k oslavě Boha. Podstatou takové modlitby nejsou okolnosti nebo pocity. Nýbrž Bůh takový jaký je v jeho jednání s námi. Kéž je nám příkladem Marie a Chana.

Na závěr si připoměňme slova proroka Abakuka: „I kdyby fíkovník nevypučel, réva nevydala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydalo pokrm, z ohrady zmizel brav, v chlévě dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále svého Boha, který je má spása.“(Abk 3,17-18)